mani – perla, drahokam
púra – místo, město, sídlo, tvrz
Poté, co vědomí prošlo stadiem nevědomí a podvědomí, to je múládhárou a svádhišthánou, vstupuje do třetí úrovně, do manipúra-čakry. Manipúra-čakra je důležitá etapa na duchovní cestě. Pokud se vědomí rozvinulo až do manipúry, má aspirant velkou naději, že ještě v tomto životě dosáhne pod vedením seberealizovaného Mistra vědomí nejvyššího. V manipúře má totiž za sebou více než polovinu cesty.
Manipúra-čakra leží uprostřed břicha za pupkem. Proto se jí říká rovněž „pupeční centrum“. Přesněji řečeno se oblast manipúry rozkládá zhruba 7 cm nad a 7 cm pod pupkem. V těle jí odpovídá solární plexus.
Manipúra je „město drahokamů“, ve kterém se nacházejí perly jasu, moudrosti, sebejistoty a pohody. Její záře zasahuje spodní čakry a stoupá nahoru až k srdečnímu centru, k anáhatě. Pocity štěstí a lásky, které zažívá člověk v srdci, vycházejí ve skutečno sti z manipúry. Pozitivní vyzařování manipúry zároveň pročišťuje svádhišthánu a múládháru a tříbí jejich vlastnosti.
Ve světle poznání se vášeň mění na nesobeckou lásku, zaujatost a předsudky na úctu a pochopení, nenasytná potřeba blahobytu nabývá zdravou míru. Pýcha se proměňuje v pokoru a zdravou sebejistotu, závist ve velkorysost. Temnota nevědomosti se rozplývá v jasu poznání a namísto tupé netečnosti se v člověku probouzí cílevědomé úsilí.
Jak jsme poznamenali už v souvislosti s múládhárou a svádhišthánou, napomáhá duchovnímu rozvoji centrum mezi obočím (ádžňá-čakra). To platí i pro manipúra-čakru. Jenom ve spojení s ádžňá-čakrou působí kladné vlastnosti manipúry skutečně kladně. Kdybychom se spoléhali na podněty vycházející z manipúry ne usměrňované ádžňá-čakrou, mohli bychom zbloudit.
Rozhodnutí „z břicha“ jsou sice často intuitivně správná, ale přílišná emocionalita může nakonec způsobit, že se uplatní nemoudře. Naopak úsudkům vycházejícím pouze z intelektu chybí přehled o celistvosti a vzájemných vztazích mezi věcmi. Pouze spolupůsobení obou čaker dovolí zvolit jasný cíl: „správný čich“ manipúry prověřený vivékou (schopností správně rozhodovat) ádžňá-čakry.
Zdravé sebevědomí a sebejistota jsou další perly manipúry. Dokud je v sobě neobjevíme, budeme se stále trápit tím, že nás nemá nikdo rád, budeme se bát, že v tom nebo v onom selžeme, že onemocníme, že umřeme a podobně. Mnohé úzkosti jsou způsobeny blokádou v manipúře.
Manipúra je propojena s psychikou. Právě psychické problémy vyvolávají nezřídka potíže s trávením. U některých lidí se to projevuje tak, že při větším stresu dostanou průjem.
Tattva (prvek, element) manipúra-čakry je TÉDŽAS (oheň). Podle toho se jí také říká ohňové nebo sluneční centrum. Oheň se v těle projevuje jako tělesná teplota. Manipúra-čakra se stará o hospodaření s tělesnou energií a zejména o energetické zásobování zažívacích orgánů. Tím, že zažíhá a reguluje „oheň trávení“, přispívá ke zdraví a pohodě.
Manipúra-čakra je označována také jako „kosmická brána“, a to proto, že skrze ni vstupuje do těla mnoho astrálních sil. Je to centrum HARA, centrum síly nebo také „lví centrum“, které dodává stabilitu, sílu, aktivitu.
Funguje jako transformátor energie, adaptuje a rozvádí po těle pránu, kosmickou energii, kterou přijímáme spolu s potravou.
Působení manipúry na psychické úrovni můžeme přirovnat ke krbu. Přiložíme-li do krbu dřevo, plamen oživne; uhasíná postupně s tím, jak dřevo stravuje. „Palivem“ pro trávicí oheň (džatharágni) je konzumovaná potrava. Obilí, oříšky, zelenina, ovoce mají silné a pozitivní vibrace. Podobně jako špatné dřevo špatně hoří, produkuje i nekvalitní strava málo energie a nepřispívá ke zdraví. Také ovšem prudká „vzplanutí“ – hněv, vztek, agresivita – odčerpávají z manipúry energii a oslabují její pozitivní působení.
Dobrý krb vydává dlouho teplo i poté, co dřevo dohoří. Špatný krb pořádně nehřeje, a jakmile dřevo dohoří, vychladne. Když manipúra- čakra nerozdělí řádně energii z potravy, cítíme se unavení, vyčerpaní, nemocní. Naopak fungující manipúra dodá tělu dostatek energie, i když jíme a spíme málo. V tom smyslu je manipúra-čakra nejdůležitější energetické centrum pro fyzické zdraví.
Nevyváženost nebo blokáda manipúra-čakry ničí energii a vyvolává nejrůznější fyzické a psychické potíže. Nejsme-li například schopni jasně uvažovat anebo srozumitelně vyjádřit své myšlenky a city, máme-li mysl jakoby zamlženou, bývá tím často vinna nefungující manipúra. Neduhy jako cukrovka, kožní onemocnění, dna, artritida, revma, některé formy migrény a alergií rovněž souvisejí s nedostatkem energie v manipúře a se špatným trávením.
Pro fyzické i duševní zdraví je neobyčejně důležité přijímat čistou potravu nabitou energií a pozitivními vibracemi. Než se pustíme do jídla, měli bychom se informovat, odkud pochází a jaké má kvality. Důležité jsou nejen výživné látky obsažené ve stravě. Na tělo, na mysl i na duchovní energii působí jemné vibrace toho, co jíme. Strava je s to podstatně změnit myšlenky i pocity člověka. Proto by si každý z nás měl položit podstatnou otázku: není potrava, kterou požíváme, spojena s bolestí a smrtí živých bytostí?
Denně jsou pro konzumaci krutě vražděny statisíce zvířat. Nehledě na to, že masitá strava neprospívá ani fyzickému zdraví, rozvoji vědomí přímo škodí. Už před tisíci lety upozorňovali jógini na těžké karmické následky vyplývající ze zabíjení živých tvorů. Nebezpečí masité stravy pro zdraví se zřetelně ukazuje zejména dnes, kdy jateční zvířata hromadně hynou na BSE, slintavku a kulhavku, na prasečí mor a podobně.
S konzumovaným masem přijímáme zároveň vibrace strachu a bolesti, které zvířata prožívala před násilnou smrtí. Ona úzkost klesne do podvědomí a vynořuje se ve snech a v meditaci. Následující příběh ukáže, jak subtilně působí vibrace potravy.
V malé chatrči za vesnicí přebýval jógin. Vesničané mu každý den nosili potravu. Ve vesnici žil i zloděj, který si chtěl také zajistit jóginovo požehnání. A tak se za ním jednoho dne vypravil s jídlem. Jógin ovšem takové pohoštění odmítl. Dotčený zloděj se nevzdal a změnil plán. Pověřil místního hostinského, aby na jeho účet připravil jídlo a donesl je jóginovi. Hostinský to učinil a nic netušící jógin snědl pokrm zaplacený zlodějem.
Při večerní meditaci vyvstal jóginovi v mysli zvláštní nápad. Pocítil neodolatelné nutkání ukrást z chrámu zlatou Kršnovu sochu. Puzení bylo tak silné, že se v noci sebral, vplížil se do chrámu a sochu ukradl. Zpozoroval ho však hlídač. Běžel okamžitě do vesnice a spustil alarm.
Jógin utíkal se zlatým Kršnou v podpaží k řece. V chladné vodě se mu rozjasnila pomatená mysl, uvědomil si, co provedl a do jaké ošemetné situace se dostal. Hlouček rozezlených vesničanů se s křikem přibližoval.
Jógin se pohotově uchýlil ke lsti. Předstíral púdžu, náboženský obřad. Když vesničané přišli až k němu, viděli, jak za zpěvu manter ceremoniálně umývá Kršnovu sochu. Uklidnili se, spolu s jóginem se vrátili do vsi a uložili sochu na místo.
Jógin nedovedl pochopit, jak u něho mohlo dojít k takovému zatemnění mysli. Připadl na hostinského, který byl poslední, kdo mu toho dne donesl jídlo. Zavolal si ho a zeptal se, jaké přísady do jídla přimíchal. Hostinský vyšel s pravdou ven a řekl, že jídlo zaplatil zloděj. Jóginovi bylo okamžitě všechno jasné, pochopil, kde se v něm vzalo nutkání krást. Vyzařování zlodějových myšlenek se dostalo do jídla.
Škodlivé vyzařování a negativní vlivy, které se do potravy dostanou, aniž o tom víme, můžeme oslabit tím, že se před jídlem pomodlíme. Modlitba transformuje jemné vibrace pokrmu a působí harmonicky na manipúra-čakru. To ovšem neznamená, že je modlitba jakýmsi „propouštěcím listem“ z karmického vězení. Rozhodně nás neo chrání ani před škodlivými látkami obsaženými v mase, ani před karmickými důsledky toho, že se nepřímo podílíme na zabíjení živých tvorů. Bůh stvořil veškeré živé bytosti – jak by tedy mohl pokládat za správné, je-li jeho tvorba ničena?
Krásnou modlitbou před jídlem je následující mantra:
ÓM ANNAPÚRNÉ SADÁPÚRNÉ ŠANKARA-PRÁNA-VALLABHÉ
DŽŇÁNA-VAIRÁGJA-SIDDHÁRTHÉ BHIKŠÁM DÉHI ČA PÁRVATI
MÁTÁ ČA PÁRVATÍ DÉVÍ PITÁ DÉVO MAHÉŠVARAH
BÁNDHAVÁH ŠIVA-BHAKTÁŠČA SVADÉŠÓ BHUVANA-TRAJAM
ÓM PÚRNAMADAH PÚRNAMIDAM PÚRNÁT PÚRNAM UDAČJATÉ
PÚRNASJA PÚRNAM ÁDÁJA PÚRNAM ÉVÁVAŠIŠJATÉ
ŠUBHAM KARÓTI KALJÁNAM ARÓGJAM DHANA-SAMPADÁH
ŠATRU-BUDDHIR VINÁŠÁJA DÍPA-DŽJÓTIR NAMÓSTUTÉ
ÓM DÍPA-DŽJÓTI-PARABRAHMA DÍPAM SARVÉ MÓHANAM
DÍPANAM SADŽATÉ SARVAM SANDHJÁ DÍPAM SARVASATJAM
ÓM BRAHMÁRPANAM BRAHMAHAVIR BRAHMÁGNAU BRAHMANÁ HUTAM
BRAHMAIVA TÉNA GANTAVJAM BRAHMA-KARMA-SAMÁDHINÁ
ÓM NAMAH PÁRVATÍ-PATAJÉ HARA HARA MAHÁDÉVA HARA
Oheň manipúra-čakry je božská síla. Je to plamen života, kterému jógin obětuje nejen potravu, ale i svůj vědomý dech (pránájámu).
Chápeme-li přijímání potravy a kyslíku jako dávání a nikoli jako braní, nabudou tyto úkony spirituálního významu.
Oheň v manipúře má však jednu velkou nevýhodu. Oheň má v povaze – neboli dharmou ohně je – strávit všechno bez rozdílu. Oheň se nestará o to, spaluje-li cár papíru, anebo bankovku. A tak oheň v manipúře spaluje i amrtu produkovanou v bindu-čakře, nektar, který zpomaluje proces stárnutí, udržuje člověka mladistvého a při zdraví. V manipúře amrta shoří, aniž ji člověk může zužitkovat.
S funkcí manipúra-čakry souvisí slinivka břišní. Potíže se slinivkou jsou často způsobeny špatným fungováním manipúry. Je-li se slinivkou všechno v pořádku, cítí člověk uprostřed pupku lehkou pulzaci. Někdy je pulz cítit trochu vpravo, vlevo, dole nebo nahoře. Posunutá pulzace může způsobit různé poruchy, jako například bolesti hlavy, migrénu, průjem, bolesti břicha, ztrátu energie, pocity úzkosti a podobně.
Je-li pulz cítit vlevo nahoře od pupku, máme pravděpodobně problémy s dechem. Pulzace nalevo od pupku signalizuje emocionální problémy.
Pulz napravo od pupku vypovídá o blokádě energie. Je-li posunut doprava dolů, mohou se objevit zažívací poruchy. Speciálními cvičeními můžeme polohu slinivky břišní upravit, a tím také uvedeme do rovnováhy tok energie v manipúře.
Symbolem manipúry je lotos s deseti okvětními plátky. Okvětní plátky symbolizují deset prán – energetických proudů, které manipúra reguluje. Výraz „prána“ má dva významy. Jednak je to všeprostupující energie, která naplňuje celý vesmír, Kosmická Matka vyživující naši duši. Prána proudí skrze veškeré živé bytosti i neživé předměty a podle jejich vlastností se „zbarvuje“. Druhý význam prány je „Bůh“ neboli „Já“.
Zde hovoříme o práně v prvním významu toho slova, jako o životní energii, kterou vdechujeme spolu s kyslíkem a přijímáme s potravou. Prány se dělí na pět pránaváju a pět upaprán. Regulují pět karméndrijí (orgánů činnosti) a pět džňánéndrijí (smyslových orgánů) a další životně důležité funkce.
Pránaváju jsou: PRÁNA, APÁNA, UDÁNA, SAMÁNA, VJÁNA. Prána zodpovídá za nádech, apána za výdech, udána působí při příjímání potravy, samána při zažívání a vjána funguje spolu s krevním oběhem.
Pět upaprán se nazývá: NÁGA, KÚRMA, DÉVADATTA, KRKARA, DHANAŇDŽAJA. Nága reguluje říhání, kúrma pohyby očních víček, dévadatta zívání, krkara kýchání, dhanaňdžaja vyživuje a posiluje tělo a stabilizuje funkce orgánů.
Uvážíme-li funkce prán proudících celým tělem, pochopíme, jak důležitá je harmonická a nezablokovaná manipúra-čakra.
V manipúře se energie prány a apány setkávají. Působí při procesu výměny látkové, plní dvě základní funkce: přijímání a vydávání, rozšiřování se a stahování se, asimilaci a vyměšování. Proces výměny látkové funguje jednak jako příjem energie (prána) a jednak jako vylučování odpadu (apána). Obě síly musí mít volné pole působnosti. Jakmile je cokoli blokuje a narušuje jejich volný tok, dochází k onemocnění a v extrémních případech i k úmrtí.
Prána umožňuje příjem energie. Zásobuje tělo energií a rozvádí ji, kam je třeba. Přebývá v horních částech těla. Díky práně vstřebáváme kyslík a životní energii obsaženou ve vzduchu.
Apána je síla vylučovací, vyměšovací. Působí při vyměšování exkrementů, při výdechu a vylučování jedovatých zplodin. Sídlí v dolních částech těla. Nemůže-li apána volně proudit a odplavovat toxické sekrety a exkrementy, hromadí se jedy zejména ve spodních částech těla a působí nemoci ledvin, střev, močového měchýře, nohou a podobně.
Prána a apána nepůsobí pouze na tělesné úrovni, ale mají také velice důležitou duchovní funkci. Spojí-li se v manipúra-čakře proudy prány a apány a vplyne-li jejich spojená energie do sušumny (do ústředního nervového systému), vystoupí kundaliní až do sahasrára- čakry a meditující zažije stav samádhi, nejvyššího vědomí. Ke spojení prány a apány se můžeme dopracovat díky některým jógovým technikám pro pokročilé (krijím).
Energie prány je ovšem poznamenaná vyzařováním mysli, vlastnostmi a pocity. Dokud ji bude znečišťovat karmický „odpad“, nebude s to vynést vědomí nahoru, aby se tu sjednotilo s vědomím božským.
Zvířecím symbolem manipúra-čakry je beran, ohnivé, vitální zvíře. Zvířecí symboly v prvních pěti čakrách naznačují, že jsou tato energetická centra stále ještě spjata s přírodou. Vývoj embrya v mateřském lůně dokazuje, že v sobě člověk nese vývojové znaky předchozích stadií, rostlinných a živočišných, a musí počítat s vlastnostmi tohoto evolučního dědictví.
Dalším symbolem manipúry je trojúhelník směřující špicí dolů. S tímtéž symbolem jsme se setkali v múládháře. Špice dolů značí nárůst a vývoj. Trojúhelník postavený na špici představuje rovněž plamen manipúry plápolající do výšky a do šířky.
Božstva přebývající v manipúře jsou Višnu a Lakšmí. Lakšmí je bohyně blahobytu. Blahobytem není míněn pouze hmotný dostatek, nýbrž i dobré fyzické a duševní zdraví. Zdraví a spokojená mysl jsou ty nejvzácnější statky a nejdůležitější předpoklady pro šťastný a úspěšný život. Lakšmí je nebeský protějšek světské iluze – máji. Obdařuje člověka nerušeným a trvalým štěstím. Lakšmí symbolizuje rozvíjející se duchovní energii, zatímco mája stahuje vědomí dolů k materialismu.
Višnu zde ztělesňuje pokrok směrem k humánnímu vědomí, nárůst duchovnosti a kreativity. Podle indické mytologie spočívá Višnu na svinutém tisícihlavém hadu zvaném ŠÉŠANÁGA uprostřed nekonečného oceánu. Jakmile had pohne některou ze svých hlav, strhne se zemětřesení. Z Višnuova pupku vyrůstá lotos, v jehož rozvitém květu spočívá Brahmá – Stvořitel.
O čem vypovídá tento mytologický obraz?
Podívejme se nejdříve, co ztělesňuje had. ŠÉŠA znamená jednak tisíc, jednak konec, zbytek. Odstraníme-li mnohotvárnost, zbude jedno jediné: satja – pravda, pravá skutečnost. Země, která nás nosí, spočívá rovněž na pravé božské skutečnosti. Otřese-li se základ bytí, to znamená, sklouzneme-li z jednoty bytí do duality, vznikne v našem vědomí „zemětřesení“, ztrácíme vnitřní mír, soulad mezi sebou a ostatními bytostmi.
Had symbolizuje kundaliní („hadí sílu“) a múládhára-čakru, ve které spočívá vědomí a vůbec lidská osobnost.
V šástrách se říká, že z Višnua vzešla první SPHURANÁ (pohyb, hnutí) a z té vzešel vesmír. Lotos vyrůstající z Višnuova pupečního centra symbolizuje zvuk ÓM – počátek veškeré tvorby. Proto dlí uprostřed lotosu bůh Stvořitel Brahmá.
Elementem manipúry je oheň, symbol aktivity a kreativity. A tak v tomto prastarém mytologickém zobrazení tvorby nacházíme všechny prvky: zemi, vodu, oheň, vzduch (zvuk) a prostor.
Zopakujme si ještě jednou, co víme o předchozích čakrách: božstvo múládhára-čakry je Pašupati, to je Šiva, který provází evoluci ze zvířecí říše k člověku. Ve svádhišthána-čakře se setkáváme s Brahmou, který v člověku probouzí buddhi (intelekt) a vivéku (moudrost, schopnost rozlišovat). Višnu symbolizuje vědomí očištěné od zvířecích kvalit, a to počíná v manipúře.
V hinduistické trojici Brahmá – Višnu – Šiva plní Višnu roli ochránce. Tak jako matka pečuje o život dítěte, uchovává manipúra život tím, že distribuuje v těle energii, kterou přijímáme s potravou a dýcháním.
Barva manipúra-čakry je žlutooranžová, barva čistého plamene, který skýtá světlo a energii a spaluje veškeré nečistoty. Vyzařování žlutooranžové barvy je nazelenalé, protože zelená je komplementární barvou červené.
„Oheň“ znamená na jedné straně vášeň, agresi, vnitřní žár a neklid – na druhé straně očistu. V manipúře máme jedinečnou příležitost očistit se jednou provždy od špatných vlastností a zlozvyků. Svěříme-li své pochyby, slabosti a nedostatky ohni manipúry, v okamžiku je spálí na popel. Necháme-li energii škodlivých emocí stoupat směrem k hlavě nebo k srdci, mohou způsobit napětí, blokády a bolesti – proto je dobré je směrovat do svého vnitřního žároviště.
Maháprabhudží v jednom bhadžanu říká:
Zažehni oheň v manipúře
a vhoď do něho všechny své pochyby,
všechnu svou nevědomost.
Také v dalším bhadžanu opěvuje Maháprabhudží vnitřní oheň manipúra-čakry:
Ó jógini, proč rozděláváte oheň v džungli?
Můj oheň hoří bez dřeva a nevydává dým.
To prána-šakti zažehla můj vnitřní oheň.
Tím ohněm protéká posvátná Gangá,
v níž se jógini koupají.
Oheň tu reprezentuje nádí pingalu a Gangá nádí idu, nervové dráhy v pravé a levé polovině těla. Pingalu aktivujeme proudem dechu v pravé nosní dírce. Její energie hřeje jako sluneční paprsky. Idu povzbuzuje k činnosti dechový proud v levé nosní dírce. Její vibrace působí jemně a chladivě jako světlo měsíce.
Bhadžan pokračuje:
Hlas oněch jóginů zní líbezně a čistě,
v souzvuku s rytmem věčnosti.
Rytmus či zvuk věčnosti je NÁDA, tep vesmíru, a při meditaci na pupeční centrum ho můžeme vnímat jako velice jemný tón. Další základní rytmus a zvuk je mantra SÓ HAM – On jsem Já. I toto volání duše uslyšíme v hluboké meditaci.
Náda – zvuk, vibrace je základ vesmíru. Ze zvuku vzcházejí a zhušťují se jak jemné, tak hmotné elementy. Jeho rezonance v nás vibruje jako životní síla – prána.
Bídža-mantra manipúra-čakry je RAM. Tento zvuk se tvoří při setkání nádí v pupečním centru. Zpíváme-li chvíli mantru RAM, a zejména necháme-li přitom vibrovat R, pocítíme příjemné teplo a proud energie.
V manipúra-čakře sídlí slovo. Ukáže vám to následující experiment. Položte si palec na pupek a vyslovte nahlas nějaké slovo. Uvidíte, že vibraci zvuku ucítíte dříve v pupku než na rtech. Vibrace zvuku začíná v pupku, stoupne do hrdla a hlasitě se projeví na rtech. Má-li někdo jakoukoli poruchu řeči, pomohou mu cvičení posilující a harmonizující manipúra-čakru.
Maháprabhudží řekl:
Zatímco ruce pracují, nes na jazyku boží jméno.
Jindy řekl:
Ať slova, která padají z tvých rtů, jsou jako zářivé perly.
Slovo slov je boží jméno, mantra. Proto neustále opakujte svou mantru. Nemáte-li osobní mantru, opakujte si v duchu ÓM ŠÁNTI. ÓM je prapůvodní božský zvuk a ŠÁNTI znamená mír. Pocítíte, jak vás vibrace této mantry naplňuje harmonií, silou a vnitřním mírem a jak pozitivně mění váš postoj k vnějšímu světu a k lidem.
Buddhisté recitují mantru ÓM MANI PADMÉ HUM. Žák v ní vyjadřuje úctu k lotosovým nohám svého Mistra. Ale znamená to rovněž: Klenot v lotosu jsem Já. Mé Já v sobě chová veškeré klenoty božských vlastností. Lotos je symbolem krásy, jasu, moudrosti, štěstí a duchovního rozvoje – a to všechno přesně odpovídá vlastnostem manipúra-čakry. Mantra ÓM MANI PADMÉ HUM působí právě na manipúru a osvobozuje člověka od problémů a komplexů.
Požehnaný je ten, kdo se denně modlí, medituje a opakuje si mantru. Všechno se v dobré obrátí, usiluje-li člověk o poznání, má-li pevnou víru v Boha a je-li mu dopřána guruova milost (guru-krpá). Nechte v sobě stále znít boží jméno a Bůh se stane stálým průvodcem vašeho života. Kdo v sobě cítí Boha, žije v radosti, necítí se nikdy smutný a opuštěný.
V meditaci se vždy soustřeďte nejdříve na manipúru. Je-li manipúra uvolněná, uvolní se automaticky i múládhára a svádhišthána. Energii pak nestojí nic v cestě, aby proudila vzhůru a vystoupila až k srdci. A vy prožijete krásnou a hlubokou meditaci.
Energie protékající harmonicky manipúra-čakrou vyvolává pocit všeobjímající pohody. A jsme-li v pohodě, připadá nám všechno snadné. Pohoda vyzařuje do celého těla i do mysli, což je předpoklad pro to, aby byl člověk zdráv a dále se duchovně rozvíjel.
